Blog
Když slova dostala křídla
O cestě za vánočním koncertem
30.11.2025
Hledání pravého průvodního slova
"Křišťálové nebe vypráví a zpívá" – název našeho koncertu – není jen poetickým obrazem. Je symbolem tvořivosti, pokladu, který chceme sdílet s posluchači. A právě proto jsme hledali ta správná slova, která by doprovodila vánoční písně a dala jim ještě hlubší rozměr.
Cesta po Liberci
Ve čtvrtek, při koncertu ve Vratislavicích, už byl nejvyšší čas myslet na Janov a na další adventní vystoupení. Pan Helšus potřeboval text pro divadelní program – a Slovo vědělo,
že kniha Vánoční příběhy pro potěchu duše bude tou pravou volbou. Jenže knížečka byla jen jedna a musela být odevzdána mistrovi.
Vydala jsem se tedy na cestu po Liberci – knihkupectví, antikvariáty...
V antikvariátu jsem našla jiné knihy od autora Bruna Ferrera, ale nebylo to ono. Slovo mi řeklo: "Jdeme do knihovny!" Teprve tady jsem objevila další exemplář Vánočních příběhů
i jinou knížečku od stejného spisovatele.
Tvořivý zápas se Slovem
V pátek jsem vybírala příběhy, měřila jejich délku, zkoušela a napsala verše o Křišťálovém nebi, o andělech a Vánocích. Vzniklo několik balíčků textů, ale stále jsem si nebyla jistá, zda je to ono. Čas, který jsem mohla věnovat běhání a odpočinku, padl na hledání toho pravého. Až večer, při otevření druhé knížečky, se mi ukázalo světlo. Slovo a andělé naznačili, které příběhy budou nejlepší. Vše jsem si sepsala, označila záložkami, připravila jsem program.
Den koncertu
V sobotu v Janově nad Nisou, ještě při generálce, to bylo jasné - příběhy budu číst. Koncert začal. Když jsme já a Slovo uviděly dětské tváře, soustředěné posluchače – věděly jsme, že příběhy se mají vyprávět. V duchu jsem s vděčností a pokorou, děkovala Slovu, že mě vedlo, že jsme se připravovaly a prožily každý příběh. A v tu chvíli dostala slova křídla
a mohla jsem je vyprávět všem přítomným.
Srdce koncertu
Moje srdce cítilo, že právě toto je ONO. Pravé slovo pro koncert, pro přítomné, pro čas
a místo. Křišťálové nebe se rozzářilo nejen zpěvem, ale i vyprávěním.
Tak se rodí koncertní příběh – z hledání, z pochyb, z trpělivosti i z radosti. Když se slovo spojí s hudbou, vzniká nebe, které zpívá i vypráví.
Jana
Křišťálové nebe vypráví a zpívá
27.11.2025
Adventní část koncertní sezony 2025 začala ve vratislavické kapli Vzkříšení.
Už při samotném příchodu bylo cítit slavnostní očekávání – zaplněné hlediště, vůně zimního večera a radostné šumění publika. Místní pan farář přivítal sbor
i posluchače vlídnými slovy, která nás zahřála u srdce. Jeho projev byl nejen poctou, ale i připomenutím, že hudba má moc spojovat lidi a vytvářet krásné tradice.
Koncert, který rozzářil adventní večer
Program s názvem „Křišťálové nebe vypráví a zpívá“ skutečně nadchl diváky. Sborové písně propojené vánočními básněmi Bohuslava Reinka, v podání Vladimíry Hoření, přinesly chvíle ztišení i zamyšlení. Na klavír nás citlivě doprovázel David Němec, jehož hra podtrhla jemnou atmosféru večera. Krásná akustika kaple Vzkříšení umocnila každý tón i slovo, takže se hudba rozléhala prostorem jako světlo svíce.
Kaple jako místo setkávání
Celá stavba kaple Vzkříšení nabízí v polosuterénu překrásný prostor pro společenské akce – a právě zde nachází náš sbor své zázemí. Již tradičně se tu scházíme nejen k vystoupením, ale i k hodnocení uplynulé sezony. Je to chvíle, kdy děkujeme naší sbormistryni za její úžasnou práci, předáváme jí dárek
a připomínáme si, jak nás členství ve sboru omlazuje. Zpíváme, tančíme
a sdílíme radost, která je tím nejlepším receptem na zdravý život v seniorském věku.
Jak říká naše zkušenost: „Stačí otevřít srdce radosti a znovu objevit schopnost žasnout jako malé dítě.“
Radost jako dar
Tuto spontánní radost dítěte nám ukázala sbormistryně Jana, když dostala od sboru očekávané vánoční dárky. Její nadšení bylo nakažlivé. Ještě ve 22 hodin mi volala, aby mi s nadšením a do detailu popsala, jak si doma vyzkoušela novou pláštěnku a proč je pro ni tak perfektní. Takové chvíle dokazují, že hudba
a přátelství mají sílu přenést se i mimo koncertní sál.
Poděkování
Velké díky patří patronům koncertu, Vladimíře a Lubošovi, kteří se postarali
o organizaci i propagaci. Jejich podpora nám umožnila vytvořit večer, který zůstane v paměti nejen díky hudbě, ale i díky atmosféře společného sdílení.
✨ Adventní koncert byl nejen hudebním zážitkem, ale i připomenutím, že radost, vděčnost a společné chvíle jsou tím největším darem, který si můžeme navzájem dát. Květa
Reprezentativní prostor
30.10.2025
„Uspořádaný prostor je jako laděný nástroj – připravený rozeznít krásu.“
S každým dalším rokem roste koncertní činnost našeho sboru Aurea Rosa
a s ní i množství věcí, které je třeba pečlivě uložit. Koncertní oblečení, pomůcky, rekvizity, košíky, stoličky, noty… seznam je dlouhý a stále se rozrůstá.
Dosud se vše ukládalo v kabinetě paní sbormistryně, ale kapacita stávajícího nábytku už dávno nestačila. Na společné schůzce jsme se proto zamyslely, jak situaci vyřešit prakticky i esteticky. Nejlepším řešením se ukázalo uvolnit místo pro nový policový systém, který umožní přehledné uskladnění všech potřebných věcí.
Navrhla jsem sestavu polic, zakoupila potřebné díly a přivezla je z Prahy. Zajistila jsem také řemeslníky, kteří systém odborně nainstalovali. Současně jsem pořídila 12 nových stoliček – budou sloužit při dělených zkouškách i během našich koncertů.
Náklady na stoličky a police byly uhrazeny z výplaty, kterou Jana velkoryse vrátila na účet spolku. Díky tomu je kabinet nyní krásně uspořádaný, přehledný a připravený k tvořivé práci. Je radost v něm být – a ještě větší radost v něm tvořit.
A jak změny svého pracovního prostoru prožívá sama paní sbormistryně?
STÁLÁ KRÁSA PŘIJÍT DO MÉ KANCELÁŘE
ÚPLNĚ SE PROBUDILA A JE REPREZENTATIVNÍ
Květa
Zrodila se nová sborová tradice?
Soustředění sboru v Oldřichově v Hájích, Dům dětí a mládeže Větrník
22.-23.10.2025
Naše milá kolegyně Hanka Č. přišla před časem s nápadem, který se ukázal jako trefa do noty: před vánoční částí koncertní sezóny uspořádat sborové soustředění. Už tehdy měla v hlavě konkrétní místo.
– Dům dětí a mládeže Větrník v Oldřichově v Hájích. Jak řekla, tak udělala.
S velkou morální i organizační podporou Jany se nápad proměnil v realitu.
Práce s tělem, dechem a tónem
První část programu byla věnována práci s tělem, dechem a pěveckými technikami. Poprvé jsem si vyzkoušela přesně nasadit tón (alt) na základě poslechu zahraného akordu a vnitřní představy. Ne tónu – akordu.
Tento jemný rozdíl se stal pro mě osobně důležitým objevem.
Středeční odpolední zkoušku zásadně podpořil náš dvorní klavírista David, díky němuž se Hanka mohla plně věnovat výuce. Jeho přítomnost dodala celému procesu lehkost a jistotu.
Večer plný hudby, příběhů a překvapení
Jak je patrné z fotografií, večírek byl velmi vydařený. Děkujeme si navzájem za fantastické pohoštění i nápoje. Zvláštní poděkování patří Jiřímu za jeho poutavý příspěvek o nedávné cestě do Japonska – krásná slova doplnil řadou fotografií, které nás zavedly do jiného světa.
Naši kytaristé Zdenda a Luboš opět potvrdili, že umí „rozbalit“ atmosféru – a nadšený zpěv zněl večerem. Dana nás překvapila novou schopností: zahrála překrásný doprovod na foukací harmoniku. Děkujeme jí nejen za hudební doprovod, ale i za vedení dělených lekcí.
Ráno snídaně a v poledne řízkový zázrak
Krásně rozezpívaní a naladění jsme si ráno dali dobrou snídani a pokračovali ve výživné části odborného programu. To jsme ještě netušili, jaký oběd nás čeká! Mohu s čistým svědomím říci, že tak vynikající kuřecí řízky, přílohu a dva druhy salátů jsem ještě nejedla. Není divu, že jídelna byla ověnčena dětskými obrázky s poděkováními za skvělé kuchařské dovednosti.
Vycházka k vodopádu a návrat do Liberce
Po poledni se krásně vyčasilo, a tak Helenka navrhla vycházku k nedalekému vodopádu – příjemné zakončení společného času v přírodě.
A kdo tohle všechno absolvoval a ještě dorazil na odpolední společnou zkoušku v Liberci?
Lenka, Eva T., Věrka „malá“ a Věrka „velká“ – jak si samy říkají. Máte můj velký obdiv!
Poděkování Hance a všem zúčastněným
Skládám velkou poklonu Hance: navrhla, zorganizovala, komunikovala, zajistila, odučila – a navíc výrazně bavila celou společnost. Vše s klidem, vlídností, laskavostí a ochotou vysvětlovat či ihned cokoliv zařídit. Hani, skvělá spolupráce s dalšími zúčastněnými stranami – klobouk dolů!
Co říci na závěr?
Krásná slova babičky „velké“ Věrky vystihují vše:
„Kdo nepřišel, ten neodešel."
Na dalším soustředění na viděnou! Květa
Soustředění jsme si opravdu vrchovatě užili!!! Bylo velkým přínosem pro náš sbor! Věra z Č.Lípy
Děkuji všem organizátorům i zpěvákům a zpěvačkám sboru za zdárný průběh soustředění v Oldřichově. Byly to krásné dva dny prožité v pospolitosti dobrých duší. HaZa
Trdliště
16.10.2025
Večer v KAVÁRNĚ NA CESTĚ v Jablonci nad Nisou - Rýnovicích
patřil hudbě, světlu a lidské blízkosti.
Večer, kdy hudba odplavila prach všednosti
V domě Česko-německého porozumění, v útulné kavárně Na Cestě, se uskutečnil večer, který se vryje nejen do paměti, ale i do srdce. Hostkou Martina Trdly byla sbormistryně, pedagožka a především žena překypující energií a nadšením – Jana Konvalinková.
Její přítomnost naplnila prostor živostí, moudrostí a hlubokým porozuměním hudbě i slovu. Jak sama říká, od počátku své profesní dráhy toužila propojovat hudbu s mluveným slovem a spolu se svými žáky vytvářet komponované pořady. A právě o této cestě, o hledání témat, o síle příběhů i o léčivých účincích hudby se s námi podělila.
V úvodu večera zazněla slova amerického jazzmana Art Blakeye:
„Hudba odplaví prach z každodenního života.“
A my jsme měli pocit, že se tak skutečně děje.
Světlo, které hřeje
Závěr večera patřil světlu hořících svíček, které jemně osvětlovaly kavárnu během promítání fotografií z Jizerských hor. Ty byly doprovázeny čtením z Knihy o Jizerských horách Miloslava Nevrlého – textů, které v sobě nesou tichou sílu krajiny, její paměť i poezii.
Nádherná atmosféra vyvrcholila písní Elaine Hagenbergové „O, Love“,
v české úpravě s názvem „Jít dál“.
V tu chvíli jsme cítili, že i když člověk padne na dno, hudba mu připomene,
že právě tam mohou vyrůst kořeny jeho síly.
Hudba jako most
Večer byl otevřený všem – bez rezervací, bez bariér. Fotografie zachycují přátelské posezení, sdílené okamžiky, které spojila hudba. Ta se stala mostem mezi slovy a tichem, mezi vzpomínkami a přítomností, mezi jednotlivci, kteří se možná neznali, ale v tu chvíli byli spolu.
V kavárně Na Cestě se nerozezněla jen píseň, ale i lidská blízkost, která nepotřebuje vysvětlení. A tak jsme se rozcházeli s pocitem, že hudba skutečně dokáže odplavit prach všednosti – a někdy i otevřít prostor, kde se může zrodit něco hlubšího.
Děkujeme za večer, který nezaznívá jen v paměti, ale i v srdci. Květa
